Měděné trubky

První číslo označuje vnější průměr trubky v milimetrech, druhé tloušťku její stěny. Trubka 22 × 1 má tedy vnější průměr 22 mm, stěnu silnou 1 mm a vnitřní světlost 20 mm. Na rozdíl od ocelových trubek, které se běžně označují pomocí DN nebo rozměru v palcích, se rozměr měděných trubek udává podle vnějšího průměru. Podle něj se vybírají také tvarovky, objímky a izolace.

Poslední sloupec slouží pouze pro orientační představu o průtoku. Při napojení na závit vždy použijte přechodovou tvarovku s odpovídajícím závitem.

Průměr potrubí se volí podle výkonu, který má daný úsek přenášet. Následující tabulka může posloužit pro základní orientaci u běžného rodinného domu s teplotním spádem 20 K, například 70/50 °C, a při obvyklých rychlostech proudění.

Uvedené hodnoty jsou orientační. Přesný návrh by měl vycházet z hydraulického výpočtu. Ten zohlední délku potrubí, počet tvarovek, tlakové ztráty i parametry oběhového čerpadla. Příliš malý průměr potrubí se může projevit hlukem, nedostatečným výkonem otopných těles a větším zatížením čerpadla.

Označení R vyjadřuje pevnost mědi v tahu v MPa a současně napovídá, jak snadno lze trubku ohýbat za studena. Konkrétní provedení najdete vždy v popisu výrobku.

Tvrdou měď lze před ohýbáním změkčit vyžíháním. Místo se nahřeje do červena a nechá volně vychladnout. Opačným postupem nelze měkkou trubku jednoduše změnit na tvrdou.

Z přepravních důvodů zasíláme měděné trubky nařezané na délku 2,5 m. Při osobním odběru na prodejně je možné odebrat celé tyče. Tvrdá a polotvrdá měď se standardně vyrábí v tyčích, měkká měď ve svitcích.

Kratší přepravní délka nemá vliv na kvalitu materiálu. Při výpočtu spotřeby je však potřeba počítat s nátrubkem pro každé další spojení dvou kusů .

Ano. Nabízíme trubky výrobce Wieland-Buntmetall (SANCO) vyrobené podle normy ČSN EN 1057 z fosforem dezoxidované mědi Cu-DHP . Certifikace dokládá požadované vlastnosti materiálu, rozměrovou přesnost i vhodnost pro určené použití.

Každá trubka nese trvalé značení s údaji o normě, rozměru, výrobci a datu výroby. Tyto informace mohou později usnadnit identifikaci potrubí při rekonstrukci nebo reklamaci.

Ano, měď se běžně používá pro rozvody studené i teplé pitné vody. Je však potřeba zohlednit kvalitu vody, zejména její pH.

Orientačně platí, že měď je bez omezení vhodná pro vodu s pH nad 7,4 . V rozmezí pH 7,0–7,4 je použití podmíněno nízkým obsahem organického uhlíku, tedy TOC do 1,5 mg/l. Aktuální rozbor vody si můžete vyžádat od svého provozovatele vodovodu.

Mezi další vlastnosti mědi patří bakteriostatické působení , nepropustnost pro UV záření a kyslík a také nehořlavost.

Ano, měď lze použít i pro plynové rozvody, platí však přísnější pravidla než u rozvodů vody.

• Spoje se provádějí tvrdým pájením s pájkou o teplotě tavení nad 450 °C nebo pomocí lisovacích tvarovek certifikovaných pro plyn, například s těsněním HNBR a žlutým značením. Měkké cínové pájení se pro plynovody nepoužívá.
• Používá se trubka s tloušťkou stěny nejméně 1 mm .
• Plynovod smí montovat pouze osoba s příslušným oprávněním a hotová instalace podléhá výchozí revizi.

Pro plynové rozvody nabízíme také trubky na plyn z dalších materiálů.

Pro samotné smyčky podlahového topení se dnes běžně používají plastové trubky. Měď se uplatní především u přívodních rozvodů k rozdělovači. Pokud vede měděná trubka betonem nebo omítkou, měla by být chráněná opláštěním nebo uložená v chráničce.

Chránička odděluje měď od stavebních materiálů a současně umožňuje potrubí pohyb při teplotní roztažnosti. Omezuje tak také přenos případného hluku do konstrukce.

V zalité konstrukci by neměl být žádný spoj – pájený, lisovaný ani rozebíratelný. Takovým místem je vhodné vést souvislý kus trubky.

Ne. Pro chladivové okruhy jsou určeny speciální trubky pro chlazení a klimatizaci podle normy ČSN EN 12735 . Instalatérské trubky podle EN 1057 mají jiné požadavky na vnitřní čistotu a běžně se nedodávají se zaslepenými konci. Nečistoty nebo zbytky výrobních mazadel by mohly poškodit součásti chladivového okruhu.

Naše měděné trubky jsou určené pro rozvody topení a vody , nikoli pro chladivové okruhy.

Ano, různé materiály lze v jednom systému kombinovat, je však potřeba respektovat jejich vzájemné působení a typ soustavy. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat kombinaci mědi s pozinkovanou ocelí a hliníkem.

Konkrétní způsob propojení různých materiálů je vždy vhodné zvolit podle daného systému a doporučení výrobců použitých komponent.

Používají se čtyři základní způsoby: měkké pájení, tvrdé pájení, lisování a svěrné šroubení. Vhodný způsob závisí na médiu, provozní teplotě, tlaku a dostupném nářadí.

Pro všechny způsoby spojování platí stejný základ: kolmý řez, odstranění otřepů, čistý povrch a správné zasunutí trubky do tvarovky. Kompletní sortiment najdete v kategorii měděné tvarovky .

Pro rozvody vody a běžné radiátorové topení obvykle postačí měkké pájení. Tvrdé pájení se používá tam, kde provozní teplota, tlak nebo příslušné předpisy neumožňují použití měkké pájky.

• Plynovody – používá se odpovídající schválený způsob spojování.
• Solární okruhy – při stagnaci kolektoru mohou vznikat velmi vysoké teploty.
• Chladivové a technologické okruhy – používají se postupy určené pro konkrétní systém.
• Vysokotlaké a průmyslové aplikace – způsob spojování se volí podle provozních podmínek.

Měkká pájka Sn97Cu3 taje přibližně při 230 °C. Tvrdé pájky na bázi mědi a fosforu mají podstatně vyšší teplotu tavení.

Pro řezání je vhodný řezák na trubky. Vytvoří kolmý řez bez množství pilin, které by se mohly dostat do systému. Po zkrácení je potřeba odstranit otřepy z vnitřní i vnější hrany . Otřep může zvyšovat tlakovou ztrátu a u lisovaného spoje poškodit těsnicí O-kroužek.

• Měkkou R220 měď lze snadno ohýbat vhodnou ohýbačkou nebo pružinou.
• Polotvrdou R250 měď lze ohýbat vhodnou ruční nebo pákovou ohýbačkou.
• Tvrdá R290 měď se za studena běžně neohýbá. Vhodnější je použít koleno, případně místo budoucího ohybu předem vyžíhat.

Minimální poloměr ohybu se obvykle pohybuje přibližně mezi trojnásobkem a pětinásobkem vnějšího průměru trubky. Vždy se ale řiďte pokyny výrobce trubky a použitého nástroje. Pokud to podmínky dovolí, může být plynulý ohyb výhodnější než další koleno, protože znamená méně spojů a menší místní tlakovou ztrátu.

Potřebná vzdálenost mezi podporami závisí především na průměru trubky. Menší rozměry vyžadují hustší kotvení. Orientační rozteče pro vodorovné vedení jsou:

U svislých úseků mohou být rozteče přibližně o třetinu větší. Vhodné jsou objímky s pryžovou vložkou , která omezuje přenos vibrací a hluku do konstrukce a zabraňuje přímému kontaktu trubky s jiným kovem.

Ano. Měď se při zahřívání prodlužuje, její teplotní roztažnost je však podstatně menší než u řady plastových potrubí. Součinitel délkové roztažnosti mědi je přibližně 0,0168 mm na metr a stupeň Celsia .

Například deset metrů dlouhý úsek, který se zahřeje o 50 °C, se prodlouží přibližně o 8 mm.

U kratších tras se může délková změna vyrovnat v ohybech potrubí. U dlouhých rovných úseků je potřeba dilataci řešit vhodným vedením, kompenzačním ohybem a správným rozmístěním pevných a kluzných bodů. Dlouhý přímý úsek proto není vhodné pevně sevřít na obou koncích.

Ve většině instalací ano. Izolace plní několik důležitých funkcí:

• Omezuje tepelné ztráty u rozvodů topení a teplé vody.
• Zabraňuje kondenzaci na rozvodech studené vody. Dlouhodobá vlhkost může poškozovat okolní konstrukce a podporovat vznik plísní.
• Chrání potrubí a umožňuje jeho dilataci tím, že odděluje měď od stavebních materiálů a dalších kovů.

Jako zjednodušené orientační pravidlo lze počítat s tloušťkou izolace přibližně odpovídající světlosti potrubí; u trubky 22 × 1 tedy přibližně 20–30 mm. Konkrétní požadavek je však vhodné ověřit podle projektu a platných požadavků pro danou instalaci.

V nabídce najdete izolační trubice z pěnového polyethylenu i další izolační materiály .

U měděného potrubí je vhodné dodržovat doporučené rychlosti proudění. Příliš vysoká rychlost vody může přispívat k erozní korozi vnitřního povrchu potrubí.

• Rozvody topení: běžně 0,3–1,0 m/s.
• Studená voda: do přibližně 2 m/s.
• Cirkulace teplé vody: přibližně do 0,5 m/s .

Potrubí proto není vhodné zbytečně poddimenzovat. Příliš malý průměr znamená vyšší rychlost proudění, větší tlakovou ztrátu a může zvýšit hlučnost i namáhání rozvodu.

Postup závisí na tom, co potřebujete vyčistit. V praxi jde nejčastěji o tři různé situace:

Pokud má měď zůstat lesklá, lze její povrch po vyčištění chránit vhodným bezbarvým lakem na kovy. Bez ochranné vrstvy začne na vzduchu znovu přirozeně oxidovat.

Nejdůležitější je správná příprava povrchu a použití základního nátěru určeného pro neželezné kovy. Barva nanesená přímo na neošetřenou měď nemusí dobře přilnout a může se časem odlupovat.

Doporučený postup:

1. Zdrsněte povrch brusným rounem a odstraňte oxidaci.
2. Odmastěte povrch vhodným odmašťovacím prostředkem, například technickým benzinem, acetonem nebo lihem.
3. Naneste základní nátěr pro neželezné kovy – například vhodný reaktivní nebo adhezní základ. Běžný antikorozní základ určený pouze pro ocel není pro měď vhodný.
4. Použijte vrchní barvu na kov s odpovídající teplotní odolností. U topných rozvodů je potřeba zohlednit jejich provozní teplotu.

Pokud chcete zachovat přirozený vzhled mědi, můžete čistý povrch místo krycí barvy opatřit vhodným bezbarvým lakem na kovy.

Při vhodné kvalitě vody, správném návrhu a odborné montáži může životnost měděného potrubí přesáhnout 50 let. Dlouhodobě fungující instalace z druhé poloviny 20. století ukazují, že při vhodných podmínkách jde o materiál s velmi dlouhou životností.

Měď nedegraduje působením UV záření, nepropouští kyslík, je nehořlavá a při požáru neuvolňuje spaliny vznikající hořením samotného potrubního materiálu. Výhodou je také její recyklovatelnost bez zásadní ztráty užitných vlastností.

Měděné potrubí má vyšší pořizovací cenu než běžné systémy z PPR nebo PEX. V některých vlastnostech však nabízí výhody, které mohou být pro konkrétní instalaci důležité.

Volba proto není jen otázkou ceny materiálu. Záleží na typu rozvodu, provozních teplotách, způsobu vedení potrubí, nárocích na životnost i možnostech montáže. Měď se dobře uplatní například tam, kde je důležitá vysoká teplotní odolnost, malá roztažnost nebo pohledové provedení. Pro skryté nízkoteplotní rozvody vody mohou být vhodným řešením také PPR trubky .

Změřte skutečnou délku trasy a připočtěte přibližně 10–15 % rezervu. Potom spočítejte potřebné tvarovky a další příslušenství. Rezerva pokryje odřezky, drobné nepřesnosti v měření i případné změny během montáže.

• Rozkreslete si trasu a změřte jednotlivé úseky. Nezapomeňte na svislé vedení a přechody mezi patry.
• Ke každému radiátoru počítejte dvě přípojky – přívod a zpátečku.
• Za každý ohyb , který nevytvoříte ohýbačkou, počítejte koleno; za každou odbočku T-kus.
• Nátrubky – pokud jsou trubky dodávány v délkách 2,5 m, počítejte s jedním nátrubkem na každé spojení dvou kusů.
• Doplňky – nezapomeňte na objímky, izolaci a potřebné odvzdušňovací a uzavírací armatury .

Pokud si nejste výpočtem jistí, pošlete nám projekt nebo náčrt a připravíme vám cenovou kalkulaci celého rozvodu.